Vyslali do světa poprvé juniorský tým, strávili mnoho dní na Kladně a ztratili se cestou tam i zpět. Sháněli nejmenší kraťasy na světě a pak se cpali v „Mekáči“, aby dotyčné tanečnici vůbec seděly a jooo podpořil ji v tom celý tým 😊 Zažili jsme zlomeniny, byli součástí tanečního rekordu a připomínali si, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a tím se posunout zase o krok dál. Pojďme si společně připomenout další rok fungování Taneční školy Besta Chrudim – konkrétně ten, kdy jsme oslavili 23.narozeniny.
Začneme u dětí – u těch úplně nejmenších. Ve školkách se to hemžilo „Trpaslíky“ a přípravky z Besty nám na Dni otevřených dveří předvedl Večerníček. O kousíček větší dětičky si vzala do parády Monča Secká a připravila pro ně rovnou dvě choreografie. Děti se v kostýmech Medvídků a Hrošíků (výroba kšiltovek byl téměř zázrak) proháněly po parketu s radostí a učily se čelit nervozitě v podobě prvních soutěží na velkých parketech, ale i vypořádat se s výsledkem a dál se kamarádit, ačkoliv jedna skupina, pokud jsou ve stejné kategorii, prostě musí dopadnout lépe, než ta druhá. Sledovat přístup rodičů i dětí bylo poučné a my jsme rádi, že mnoho z nich se nenechalo ničím odradit a tančí s námi dodnes. Děkujeme Monče za skvělou péči o tahle malá koťata a věříme, že ji nejen ty desítky růží udělaly v tomto roce radost.
O kousek větší děti měly se soutěžením už nějaké zkušenosti, ale v tomto roce se do toho obuly úplně naplno. Nastoupily nejen do SUT a TSR, ale také do seriálu soutěží Czech dance masters. Poprvé v kategorii modern a contemporary velkých formací. Choreografie Zimní panenky pod taktovkou Martiny Novákové nenechala jedno oko suché. Malé princezny byly rozkošné a jejich vzhled podtrhovalo zdobení zad i vysoké drdoly. Pomalá hudba přinesla při nácviku pochyby ze stran rodičů, ale celkový výsledek, ať už choreografický či na diplomech je zahnal. Poprvé jsme využili ve velkých formacích více rozsahů a drželi si pěsti, ať ten závěr ustojíme. Občas to úplně nedopadlo, ale vždycky jsme do toho dali všechno. Ačkoliv to nejdřív vypadalo, že rodiče nebudou chtít s panenkami startovat na MČR, protože se jim po 6. místě na Mistrovství Čech zdál tento start zbytečný, podařilo se je přesvědčit, a právě na MČR v Kladně ulovit i jedničku. Bohužel z toho i tak bylo 4. místo, ale i to byl oproti předchozí soutěži posun. Čtvrté místo jsme si vysloužili i na finále TSR, kdy nám na kontě přistály téměř samé trojiky, ovšem rozhození známek našich soupeřů nás opět po dlouhém dni přesunulo na „bramboru“ – nicméně atmosféra a roztleskávání od tatínků, kteří těsně před nástupem na parket daly každé princezně „hi five“ bylo nezapomenutelné. Medaile se na krku nakonec houpala, a to v České lípě při MČR Svazu učitelů tance – krásná stříbrná!
Tato skupina měla mimo velké formace také dvě malé skupiny. V moderně malé tanečnice bojovaly s formací „George“ nebo možná „Džungle“ – název není důležitý, podstatné je, že byly divoký, a nejen výrazově dávaly do svých výkonů vše. Mini bodýčka se jim sotva natáhla na těla, ale čelenky seděly perfektně. Jejich kamarádky nastoupily do jazzu a zpětně si myslím, že se popraly s krokově jednou z nejnáročnějších sestav, které za dětskou kategorii vůbec měly – možná celkově 😊 Nakrepatily si vlasy, hupsly do kostýmů s největším leskem, narovnaly motýlky a střílely prvky jeden za druhým. Neexistovalo, že by někdo něco neudělal a navzájem si vybudovaly atmosféru, že makat se prostě musí. Medaile z toho nebyla, ale určitě to položilo základy nejen na následující rok, kdy většina z nich tančila choreografii Photograph.
Poprvé jsme také vyslali na parket zástupce dětských duet. Začali jsme na poslední chvíli, ale Páťa i Viki všemu čelily statečně. Viktorka si mimo nervozity přivezla na soutěž i zlomeninu, kterou utržila na jednom z tréninků, ale sádru měla vyladěnou do fialova a řekla si, že to prostě zmákne. Na sebe hodily tréninkové oblečení a šly to jednoduše zkusit. Výkon v choreografii Happy byl spíše opatrný, ale to přikládám nejvíce minimu tréninků, každopádně nám pomohl proniknout do kategorií dětských duet a my jsme od následujícího roku rozšířili starty právě v sólech a duetech, jak jste si mohli přečíst ve článku z roku 2015.
V roce 2014 se do toho pěkně obul i tým juniorů. Zkušenost s jazz dance formací měl už z předchozího roku, ale tentokrát se s ní vypravil i na Mistrovství světa. Konkurence byla obrovská, a ačkoliv se v České republice naše puberťačky v kategorii jazz dance medaile nedočkaly, na Mistrovství světa si vybojovaly postup a nádherné 8. místo. S choreografií Come on.. jsme oprášily hudbu z roku 2005, inspirovaly se vrškem kostýmu, poprvé v juniorech nasadily podkolenky a bodýčka a vyrazily do boje. Bylo to krásné, bylo to nové, hudba k této choreografii nás bavila a občas jsme se i přes závěrečnou rychlost povzbudily výkřikem. Dlouhé vysoké culíky byly všude a zase poprvé jsme ukázaly, že se učíme zvedat nohy 😊 V Mikolajkách jsme si užily parket dvakrát, rozcvičovaly se mezi těmi nejlepšími a nasávaly atmosféru plnými doušky.
I v této věkové kategorii jsme vytvořili malou skupinu. Choreografie Need U 100% nebyla na typickou jazzovou hudbu, ale tuhle rozjetou partičku prostě bavila. Kostýmy jsme se rozhodli nakoupit a zjistili, že nejmladší tanečnice bude muset hodně lovit, aby na svoje štíhlé tělo sehnala něco v oddělení dospělých. Bílé kraťasy nás nadchly absolutně, ale že budeme hledat velikost xxxs jsme netušily, vlastně ani to, že existuje 😊 Po dopoledni plném hledání, zkoušení a přesvědčování, že tohle těm našim kočičkám sedí, a ne nevypadají špatně, tlustě, krátko či dlouhonoze, jsme si daly pauzu v mekáči. Maminky si oddechly, že holky jsou spokojený a holky si daly do nosu, aby potom zase mohly zkoumat, zda to teda sedí nebo ne. Nakonec jsme vyrazily na trénink celé skupiny a ano – byl to takový ten den, který trávíte se svým týmem mimo parket a utvoříte si vzpomínky navždycky.
Mimo tyhle provozní věci nám minimálně dvakrát vystřelit tep absolutně ke stropu, kdy se nám cestou právě do Kladna, kde se odehrávalo čtyřdenní Mistrovství České republiky CDM – ztratily či zdržely dvě tanečnice a vypadalo to, že sedmičlenná skupina nastoupí v pěti, ale nevím, zda to nebyla klidnější chvíle, než když si na Mistrovství světa v Mikolajkách šla jedna z tanečnic dát šlofíka a málem zaspala postup do dalšího kola. Jednoduše řečeno a určitě to od nás neslyšíte poprvé – není to jen dřina a trénink, ale jsou to i zážitky, které tě bez týmu nepotkají.
A to zdaleka nebylo v téhle věkovce všechno – tyhle kočičky si taky střihly start v kategorii HIP HOPU, trika s nápisem Unicorn jim očividně dodávala energii a šlapaly jako na drátkách. O výsledky tady vůbec nešlo a možná proto si je ani nepamatujeme, ale byla to zábava, bylo to zpestření a věta „Jednorožce miluju…“ provázela tento tým až do jeho posledního společného startu na ME v roce 2019, pochopitelně už dávno s jinou formací.
Poslední věkovou kategorií soutěžící ve formacích byla samozřejmě kategorie dospělých. A právě tady přišlo velké loučení, zmíněné hned v úvodu. On to byl takový začarovaný rok. Parta, která spolu byla v různě upravené podobě od prvního Mistrovství světa v roce 2009, se chystala nevědomky ke svému poslednímu startu. Ačkoliv se objevil strach z maturit a mnoho tanečnic už studovalo VŠ mimo naše město nebo dokonce stíhaly při pravidelném tréninku chodit do práce, povedlo se postavit duo, malé skupiny a samozřejmě i velkou formaci. Duo Medicine, které jsem tančila s Mončou Seckou a pravděpodobně jsme ho startovaly jen dvakrát – přibližně po třech trénincích, což zpětně určitě nikomu nedoporučujeme, v sobě neslo poselství, že ačkoliv můžete sejít z cesty, je důležité mít někoho, kdo Vás navede zpět. Svůj poslední soutěžní start na Kladně jsme si bezpochyby užily. Choreografie It doesn´t hurt a šaty z Aliexpresu, které rozhodně neměly stejnou délku jako ty vzorové, nás pohladila po duši a dovolila nám užít si i jednu mazlivou modernu. Taky přinesla jednu ze zlomenin získaných přímo při tanci na parketu, a to při Dni otevřených dveří, kdy jsme tančily dokonce jen v pěti – to prostě nevymyslíš. Nevím, zda se hodí říct, že mladší část osazenstva startovala s malou skupinou Love is a crime a všechny nás překvapila, jak dokázala na parketu zazářit. Aby toho nebylo málo, tak jsme si na dvou soutěžích zatančily choreografii hip hopu, ale bylo to kvůli minimálnímu nácviku spíš stresující než radostné, tak jsme se zaměřily na modernu tančenou v osmi lidech, která vznikla z malé skupiny Under the skin – ta nás prostě bavila, a tak jsme si to chtěly užít znovu. Výrazy nasazené při jejím předvedení měly být hrozně vážné, ale pokud máte okolo sebe super partu a cítíte společnou radost, tak to někdy prostě nejde. A teď to hlavní – to, čeho se účastnila celá skupina a taky naše jedinečná choreografka Martina Nováková, která nám nejednou dopřála pocit, že jsme „holky z Besty“ a držela naši partu, ačkoliv to někdy bylo víc než náročné.
Přes všechny počáteční rozpaky a náročné hledaní hudby jsme ji měly – skvělou choreografii, lichotící kostýmy, tradiční vysoké culíky, výrazné líčení, potlesk publika, a především nepředstavitelnou radost při obhájení titulu MISTR ČESKÉ REPUBLIKY na Kladně. Vzhledem k tomu, že na Mistrovství Čech jsme získaly bronz, tak byl tento výsledek prostě nečekaný. Jely jsme si to užít, měly jsme silné soupeře a věděly jsme to. Vyhlášení bylo bezpochyby překvapením nejen pro nás, ale i pro ně. Do budoucna přejeme všem našim tanečníkům, aby si pamatovali, že každá soutěž je nový start a je vždycky potřeba jít do toho naplno. Po tomto startu i výsledku jsme až do poslední chvíle řešily, zda se vypravit na Mistrovství světa a zažily přitom mnoho slz a rozhodně se nejednou pohádaly, ale prostě to tak bylo. Život šel dál – školy a práce nedovolovaly plnohodnotnou přípravu a po tom, co naše číslo kleslo na 14 tanečnic, jsme se rozhodly užít si poslední start na akci Mistr mistrů, kde se potkají všichni vítězové svých kategorií na MČR a navzájem si předávají energii a ukážou různorodé styly. Těžko zpětně hodnotit, jak se nám výkon povedl, ale jedno je jasné – v rámci akce jsme se zúčastnily Tanečního rekordu v počtu nejvíce tancujících jednu sestavu na jednom místě, a to byl zážitek, který si píšeme do deníčku.
V roce 2014 se toho stalo mnohem více, než jsme čekali. Naše páry na sobě makaly a zaznamenávaly posuny ve svých kategoriích, tým ženy, který nás provází už tolik let, statečně soutěžil a choreografií, choreografů i celkového počtu startů bylo tolik, že to ani nespočítáme. Doufáme, že jste si s námi aspoň trochu zavzpomínali nebo si jen přečetli, jak to bylo dřív. Nezbývá než věřit, že se nakonec zase dočkáme těchto maratonů a dětem, které se rozhodnout stát se součástí naší taneční školy dáme zážitky na celý život!
