Naše účesy prošly kompletní změnou! Klasické hladké vysoké soutěžní culíky šly stranou a místo vlasů jako hřebíky nastalo skutečné rodeo. Vlnily jsme, co se dalo. Každá naše tanečnice nasbírala nové vlasové zkušenosti a většina maminek nás chtěla vystřelit na Mars. Vlnilo se, krepovalo, zaplétaly se tisíce copánků, vznikl trojnásobek dredů, používala se brčka, natáčky, kulmy, všemožná tužidla i tisíce gumiček. Obrovská změna potvrdila větu, že objem dělá dojem a my jsme na každé soutěži dostali několik dotazů, jak to jako děláme 😊 Každou soutěžní třídu čekala výzva, a ačkoliv se to zpočátku zdálo nemožné – všechny ji zdolaly a my se nemohli vynadívat.
Změn však bylo mnohem více. Juniorský tým poprvé vyrazil do boje s velkou formací jazz dance i contemporary zároveň. Pod názvem „No words needed“ se ukrývala ta jazzová. Červenou barvu si naše holčičky vyzkoušely už dřív, ale nohavice až na zem byly naprostou novinkou a bylo třeba se s nimi poprat. Největší změnou byla ovšem absence slov v celé písni – bylo jasné, že v této sezóně se napomínání za „lipsing“ (zpěv při tanci) nedočkáme. Reakce našich tanečníc při zjištění, že si nezazpívají byly skutečně rozpačité, ale nakonec zhodnotily, že je to hustý a každého „pochybovače“ o tom k naši radosti přesvědčily.
Makat se muselo dvojnásobě, protože jinak nebylo zcela možné dvě formace připravit. Nespočet lyžáků a nemoci situaci nepomáhaly, ale znáte to – konec dobrý, všechno dobré. Oblečení na choreografii Hide and seek jsme se rozhodli koupit. A tak začala výprava do obchodů. Miniroláčky nám ve skladu zbývají dodnes, ale zesvětlených jeggin byl v celém pardubickém kraji nedostatek hned. Při hodnocení pohárové soutěže v České Třebové, kdy v nich tančil soubor z Vysokého Mýty, bylo hned jasné proč. Naše maminky nelenily – objednávaly, vracely i projely kus naší republiky, a nakonec je pro všechny (dobře až na dvě výjimky) sehnaly!
Boj s vlasy zažily i dětské skupiny. V choreografii jazz dance Fairytale jsme použily natáčky, které byly občas větší než hlavy našich holčiček, ale ty potom roztomilostí dosahovaly přibližně stupně milion. Skutečný oříšek zažila druhá skupina dětí. Choreografie One day se vyznačovala jemností a my toužily po podobném účesu. Přesně v takovém přišla jedna z tanečnic na trénink a začal „boj“. Mnoho maminek mělo obavy, že to nezvládne, tak bylo třeba mnoho rad a asi tisíc pokusů, ale podařilo se a my viděly malé princezny ve zcela novém kabátě.
Kostýmy i vlasy nám daly zabrat i u dospělaček. Objemné poloculíky se motaly do obličeje, řetězy (které bylo třeba dokoupit u jiného týmu, aby vystačily pro všechny) občas práskly naše krasavice do obličeje, z myšlenky kombinéz se staly můrky + punčocháčky a správnou červenou rtěnku jsme vybíraly tisíc let. To vše ve spojení s hudbou, která nás okamžitě očarovala v kině, přineslo našim dospělačkám absolutní štěstí v podobě titulu MISTRA ČESKÉ REPUBLIKY JAZZ DANCE FORMACE 2017!!! Tohle vyhlášení bylo plné odkrvených prstů, jak pevně jsme se v kruhu držely za ruce, slziček, ale především radosti a zpěvu. Video z něj najdete samostatně na instagramu a jako součást celého sestřihu 2017 na Facebooku.
Další velikou premiérou byla cesta letadlem na soutěž. I v roce 2017 jsme absolvovali Vídeň, kde se prezentovalo mnoho našich choreografíí, společně jsme tančili na workshopu a za některé choreografie obdrželi pozvánku do Bulharska. Všechna chvála nás nakopla do práce a nemohli jsme uvěřit, jak diváci a porota na naše vystoupení reagují. Třešničkou na dortu bylo vyhlášení Viktorky Šupíkové jedním z největších talentů soutěže a odměnou jí bylo startovné a ubytování na soutěži v Itálii zdarma. Byla to ohromná pocta, a ačkoliv se termín kryl s MČR formací SUT, rozhodli jsme se možnost využít. Juniorský tým Viki podpořil a odjel bojovat bez ní, vzájemná podpora na dálku přes telefon byla krásná. Zpátky k našem výletu do Itálie. Byl to přesně ten výlet, jak se Vám nedaří skutečně nic. Vyrazily jsme ve třech – Viki s maminkou a já jako trenér. Cesta letadlem trvala celý den, po příletu nás čekala ještě cesta vlakem, došlo ke ztrátě peněženky, uzamčení v místnosti s bankomatem, nedostatek peněz v hotovosti na druhý start, neuhrazené peníze za ubytování doprovodu – vzhledem ke špatnému číslu faktury, boj o pasy, abychom se mohly vrátit, autobusy nejezdily podle rozpisu, ale nikdy nezapomenu, jak nám zastavil taxík Škoda auto a odvezl nás v 5 ráno na letiště. Organizačně to bylo skutečně náročné a my nemůžeme uvěřit, kolik nehod se nám stalo, ale stálo to za to. Viki vyhrála obě své dvě kategorie a otevřela nám cestu k další soutěži, kam jsme se v roce 2018 a 2019 vypravili s celou partou.
Premiéru v roce 2017 zažily i naše hobby páry. Skvělá parta, která se v taneční škole objevila po základním kurzu tanečních. V pokračovacích tanečních jim zázemí tvořil Aleš Novák a dal jim možnost užít si jeden den v týdnu zcela novou zábavu. Díky jejich nadšení a utvoření skvělého týmu došlo i na choreografii. Tu vytvořila Linda Váchová a my jsme se neuvěřitelně bavili ve chvíli, kdy jsme je sledovali na parketu – užívali si ho stoprocentně a přenesli na nás pohodovou atmosféru. Tahle parta s námi o rok později vyrazila i na soustřeďko a i tam předvedla několik skvělých show. Jsou to prostě parťáci, které chcete v týmu mít.
Další chlapi se na našem parketu objevili zcela nečekaně. Trenér hokejového týmu přišel s tím, že pořádají ples HC Chrudim a chtějí tomu dodat trochu zpestření. Vybraní hráči sebrali odvahu a přišli to roztančit. Čtyři kluky doplnily naše čtyři tanečnice, a to byla teprve legrace. Kluci do toho šli naplno a vystoupení ve stylu salsy se podařilo vytvořit celkem rychle. Premiéra proběhla na hokejovém plese a derniéra o měsíc později na Dni otevřených dvěří. Děkujeme, že jste zpestřili náš program a ukázali, že všechno jde, když se chce. „Když hvězdy tančí“ byl nezapomenutelný zážitek a my věříme, že někdy něco společně zase vytvoříme 😊
Den otevřených dveří měl i další premiéru. Choreografie Rise up nás dojímala snad pořád. Nejen kvůli tomu, že ta písnička je prostě jedinečná a má svoje poslání, ale také kvůli tomu, že jsme prostě cítili neuvěřitelnou zpětnou vazbu našich tanečnic. Nejlíp to asi pochopíte, když si přečtete popis alba Rise up na našem facebooku. Premiérou v tomto případě byl právě tanec za živý zpěv Kristýny Konečné, která svým hlasem zaplnila Velký sál muzea v Chrudimi a dopřála nám jedinečnou zkušenost. Tohle vystoupení mělo jedinou vadu a tou byla zlomenina ruky Adri Musilové, která s námi nemohla odjet na Mistrovství světa, ale holky statečně tančily pro ni a postup získaly.
Mistrovství světa v tomto roce bylo také jedinečné a to ubytováním mimo hotel, kde se tančí, ale to by bylo na další článek, protože pokus ubytovat se v jiném hotelu, uzamčení autobusu na parkovišti, zapomenutí kufru, návraty pozdě v noci a vstávačky brzo ráno nás stály několik nervů, ale i tak nejvíc vzpomínáme na to, jak vidíme naše tanečníky zářit na parketu a makat tak, aby se dostaly mezi nejlepší týmy z celého světa. To se jim povedlo o rok později, ale to už víte, pokud jste si přečetli článek z roku 2018 😊
