Naše ženy vyhrály titul Mistra ČR, bojovali jsme na Světovém poháru a juniorky slíbily, že za medaili už budou hodný😊, udělali jsme si rozlučku v Chrasti, uspořádali Taneční ligu a již tradiční taneční soutěž O Chrudimskou loutku, Nasmáli se při karnevalu na LTS, poprvé vyrazili na Mistrovství světa do Wetzlaru, užili si workshop s Nikou, nezapomněli na Chrasteckou korunku, slyšeli Aleše Nováka mluvit v rozhlase a zase rozšířili povědomí o naší taneční škole o kousek dál.
Hned začátkem roku jsme si užili vystoupení na vyhlašování ankety Nejúspěšnější sportovec roku v Chrudimi, kde jsme tančili skutečně na „prknech, co znamenají svět“. Třísek a bolesti nám to přineslo minimálně, ale zážitek obrovský. Všechny naše páry se hned od začátku roku pustily do soutěžení – skvěle nás reprezentoval Patrik Dobruský s Míšou Netolickou nejen na MČR, radovali jsme se ze zisku třídy A v LAT pro Bohdana a Alinu a nakonec se i hrozně nasmáli, když jsme viděli jejich show na Dni otevřených dveří. Pozadu nezůstávaly ani další naše páry a skvěle obohacovaly náš repertoár a zároveň reprezentovaly náš tým. Začala se taky budovat hobby třída párů po tanečních, kterou znáte z článku o roce 2017.
Poprvé jsme vyrazili do Vídně, kde jsme neměli nejmenší tušení, co nás čeká. Soutěž to byla obrovská a nás to mile překvapilo. Viděli jsme tanečníky, které známe ze soutěží IDO, mohli startovat na dvou parketech, tančit od rána do večera a přivést si neuvěřitelné výsledky . Naše úspěchy byly v Chrudimi skvěle doceněny a my si tuhle soutěž prostě zamilovali. Od té doby jsme tam byli každý rok.
Tradičně jsme se účastnili série soutěží Czech dance masters, kde jsme se nominovali na soutěže IDO. První z nich byl Dance world cup v Praze, kde jsme poprvé získali zkušenost s odevzdáním občanských průkazů či pasů, aby nás nevyloučili ze soutěže. Paradoxně nejmladší členku juniorské malé skupiny považovali za příliš dospělou, bylo to stresující, ale vše se zvládlo. Malé skupiny ovšem žádný velký úspěch na rozdíl od těch velkých nezaznamenaly. Dospělačky s velkou formací Swing with me…, kdy byly poprvé v dospělých a vedle některých vypadaly jako koťata, získaly stříbrnou medaili a byly happy jak dva grepy. Snad ještě větší radost měli junioři, kteří sbírali celý rok bronzové medaile a podařilo se jim to i tady. Vyhlašování bylo napínavé a u čtvrtého místa jsme slyšeli jednu naši svěřenkyni, jak křičí „já už budu hodná“ – někdo ji asi vyslyšel a skutečně jsme porazili soupeře z MČR a na krku se nám za odměnu houpaly bronzové medaile. Bylo to ohromné štěstí.
Tím jsme ukončili jarní část sezóny a začali se připravovat na Mistrovství světa ve Wetzlaru v Německu, které bylo tentokrát již v říjnu. Náš juniorský tým, který byl snad nejmladší v historii a dle pravidel i průměrem prolezl společně do juniorů opravdu těsně, dal do přípravy všechno. Makalo se na malých skupinách, velkých formacích i Páti sóle. Ta nás vyrazila do Německa reprezentovat už o den dříve. Hned po příjezdu bylo jasné, že soutěž je nabušená. Od ostatních českých týmů jsme pořád jen slyšeli, že tihle jsou skvělí a tihle takoví a všechno je neuvěřitelné. Atmosféra byla opravdu luxusní. Němci zařídili skvělý prostor na rozcvičování a vše šlapalo jako na drátkách. Až na start právě juniorské choreografie Box of secrets. Holčičky byly nabuzené, nervozita stoupala, už jsme stály připravené za plentou a najednou 30 minut přestávka, tak to opravdu nechcete zažít. Vypadalo to, že minimálně jednu slečnu budeme křísit, ale vše dobře dopadlo a my jsme si užili jejich vystoupení na place. Nakonec z toho bylo hezké desáté místo. Dospělácké formaci Swing with me… se dařilo o kousek lépe – na diplomu měly krásnou sedmičku, ale bohužel v tomto případě prvních nepostupujících do finále nebyla tak šťastná. Každopádně na první rok v dospělých to byl super úspěch a nás nikdy nepřestalo bavit sledovat jejich zlepšení a vlastně i dospívání, které jim pomohlo zapadnout mezi dospěláky. Z koťat se prostě nakonec staly Šelmy (hlavně v Confident 😊)
Ve Wetzlaru jsem měla možnost si sama zatančit jazz dance solo dospělí. Byla to jedinečná příležitost a jeden z mých největších zážitků z pozice tanečníka. Přála bych každému sólistovi, ale vlastně i všem, kdo tančí ve skupinách, aby takovou soutěž mohli zažít a aby si vždy naplno užili parket a nebrali to jako samozřejmost. Ještě jednou děkuji za podporu, a tak skvělou atmosféru, kterou mi naši tanečníci vytvořili.
Ve Wetzlaru jsme zažili oproti Polsku zcela nový formát soutěže a pravděpodobně poprvé jsme se zabavili během jednoho odpoledne i focením mimo halu. Bylo to odpoledne plné smíchu, mimo krásných fotech a vzpomínek vzniklo i super video našich roztleskávaček 😊
Nesmíme zapomenout, že v roce 2016 uspořádal Aleš Novák v Chrudimi Taneční ligu, tedy soutěž pro nejlepší taneční páry, které zaplnily Velký sál Muzea. Zviditelnil tím tedy nejen tyto prostory, ale i město Chrudim. Organizace byla náročná, ale vidět tady tančit ty nejlepší stálo za to. Děkujeme všem, kdo tenkrát tuto akci podpořili. Noblesa, která se nesla tímto sálem a neobyčejné zážitky s tímto víkendem spojené tam zůstanou už napořád. Mimo tuto soutěž se objevil i v Českém rozhlasu a rozhovor s ním si můžete poslechnout zde.
Nesmíme zapomenout, že k 25. narozeninám se na Dni otevřených dveří objevily i tanečnice Old star týmu – nácvik byl skutečně rychlý a zábavný. Trénovaly jsme v Městském parku a určitě zpestřily den všem, co nás u této akce viděli. Nasmály jsme se a byly šťastný, že jsme zase spolu. Na vystoupení jsme doslova vyhrabaly staré kostýmy – sama jsem tančila ve svém topu z první soutěžní formace a nebudeme si lhát, bylo to natěsno. Nebylo to úplně o tanci, ale spíš o legraci a poděkování právě manželům Novákovým za všechno, co nám umožnili zažít.
Na soustředění jsme zažili podobnou pecku na karnevalu. Bylo to obrovské překvapení. Tanečnice se nasoukaly do kostýmů z formace „Simba“, kterou tančily v dětské kategorii a svá dospělá těla rozhýbaly do původní hudby, a dokonce i původních pohybů. Tohle soustředění byla show nejen díky tomuto zážitku, ale i díky našim ženám, které jsou pro každou legraci!
Těžko se sepisuje, a především popisuje vše, co jsme v roce 2016 zažili a jak jsme si užili naše 25. narozeniny. Bylo toho opravdu mnoho a my jsme šťastní, že jsme byli u toho. Nemůžeme uvěřit, že už je to pět let a kam jsme se zase posunuli. Něco se změnilo, ale to hlavní zůstalo – stále milujeme tanec a chceme jím obohacovat Vaše životy. Věříme, že brzo už to půjde zase face to face a nejenom online!
