Nádherný hotel, dva sály, pravda – horší zázemí pro diváky, ale pro tanečníky skvělá dovolená a odměna po celé sezóně. Bazén, kluziště, herna pro děti, diskotéka, a především nejlepší tanečníci z celého světa!
V Mikolajkách jsme byli jako tým už pošesté, někteří naši tanečníci však měli absolutní premiéru. To, co ji předcházelo, se dočtete níže😊
Úplně poprvé jsme se vypravili na Mistrovství světa s dětskou velkou formací. Tuhle premiéru obstaraly naše současné dospělačky, tenkrát byly naposledy v dětech. Poprvé jsem stavěla hlavní choreografii sama, ale samozřejmě, že mi pomáhala máma. Ukázala mi, co bylo potřeba a nejvíc pomohla s kostýmy. Byly červené a opravdu náročné. „Krajzlík“ na zadku se špendlil každé tanečnici zvlášť a chtělo to trpělivost všech. Někdo je ale musel přesvědčit, že to za to stojí a když trpělivost docházela, tak nastavit zase klid. Tomu pomáhalo i nadšení dětí a rodiče tedy vše podpořili. Premiéra byla v Chrudimi, nervózní jsem byla neskutečně, ale zpětná vazba mi dělala radost, že jsou prý děti úplně „světový“. Co „světový“ vůbec nebylo – byla špatně zaslaná verze hudby. To bych se viděla v pekle – naštěstí nás nechali startovat znovu. Od té doby znám režim letadlo na telefonu -> tenkrát jsem ho nepoužila, ačkoliv jsem z telefonu pro naplněnou chrudimskou halu hrála – díky bohu nikdo nezavolal 😊 Tahle formace měla s hudbou starosti pořád. V Praze vypadly při našem vystoupení pojistky, v Bohumíně nás nechali nastoupit a pak řekli, že jim nehraje hudba a při druhém pokusu ji stejně pustili špatně. Holčičky to bezpochyby zocelilo a tenkrát v Bohumíně na Mistrovství České republiky Czech dance masters získaly krásnou bronzovou medaili. Bylo to ještě napínavější kvůli absolutní shodě známek s druhým místem. Nakonec rozhodly doprovodné body, ale i tak to bylo prostě boží. Na MS skončily v 1. kole na 10. místě, ale i tak je to pro ně dle mého miniprůzkumu jeden z největších tanečních zážitků.
Pět holčiček z této skupiny si z MČR odvezlo ještě jeden bronz, a to za choreografii Photograph. Písnička, která připomíná nejen to, že fotka dokáže zachytit okamžik. Nikdy nezapomenu na výrazy maminek, když zjistily, že mají nafotit s dětmi aktuální foto. Nakonec holčičky přinesly krásné fotky. Občas se musely vytisknout po vystoupení nové, protože to v zápalu boje nepřežily, ale vždy připomínaly to pouto mezi mámou a dcerou. Choreografie dojala mnoho lidí a nám přinesla krásné okamžiky. Bronz na republice a medaile snad větší než děti, zlato na Ostravské pyramidě, kde jsme startovali poprvé a viděly ty bobinky, jak nechávají všechny emoce vyletět ven, a nakonec po nás skáčou jako po trampolíně a poslední peckou bylo semifinále a 8. místo na Mistrovství světa. Příprava na MS byla náročná, na holky přišla první puberta a občas se tréninky změnily spíš na hru „kdo přežije“, ale neměnili bychom!
A když už jsme u toho pouta máma s dcerou. V roce 2015 jsem poprvé okusila, jaké to je tančit sólo. Postavit se po tolika letech sama na parket je opravdu nečekaný zážitek. Nohy se mi klepaly tolik, že doteď nevěřím, že jsem udělala vůbec nějaký krok. Přesně ten pocit, kdy vedle parketu tančíte s naprostou lehkostí a když přijde vaše chvíle – cítíte se jako blázen a nemůžete se hnout. Zpětně jsem šťastná, že jsem si to dva roky po sobě na pár soutěžích vyzkoušela, protože mám teď alespoň nějakou představu o tom, jak našim sólistům při tréninku a soutěži je. Proč ale mluvím o tom poutu? Na první soutěži jsem tančila v šatech mojí mamky. Doma jsme se rozloučily a nikdy nezapomenu na to, jak mi volá, ptá se, kdy jdu na řadu a říká super, tak to stihnu. Prostě se přijela do Bohumína podívat, kde stála nevím, ale byla tam. Podpora rodičů je neuvěřitelná věc a troufám si říct, že ji potřebuje každý, bez ohledu na věk.
Martina Nováková se tenkrát postarala nejen o formaci pro Ženy, ale také pro skupinu miniděti. Choreografie Maxipes Fík, barevné kostýmy, Ondra v hlavní roli, tisíce plyšáků pro správné držení postavení a těžké kroky i přesuny, které daly dětem zabrat. Takový byl start skupiny, která spolu samozřejmě s mnoha obměnami tančí doteď a má na kontě už i medaili z Mistrovství světa. V dětech startovala také skupina pod vedením Monči Secké s choreografií Bláznit i želé. Monča dala dětem lásku a naučila je projevit na parketu trochu herectví. Tyhle malé princezny soutěžily v kategorii Show dance a s každou soutěží jejich projev gradoval. Děkujeme Moni 😊
V roce 2015 jsme tančili i choreografii Cool cats. Naposledy v juniorech, poprvé s make-upem. Z koťátek se stávaly šelmy! Uměly vystrčit drápky nejen na parketu, ale i na nás mimo něj. Poprvé jsme s touto skupinou zažili „točky s nohou“, zrušili start na MČR kvůli neaktivitě tanečnic, ale také zažili postup na MS a tančili semifinále v legínách. Ta radost a panika zároveň při hledání legín v zabalených taškách byla stresující a úsměvná zároveň 😊
Dospělácký tým byl po roce 2014 v oslabení. Většina holek odešla na VŠ nebo se začala naplno věnovat práci a zbyla jen malá skupinka. Neodradilo nás to. Hecly jsme se a nastoupily v mini počtu do velkých formací s původní malou skupinou Love is a crime a minimálně se hrozně nasmály u nepovedených fotek právě z Mikolajek. Zároveň jsme se ale rozhodly startovat v malých skupinách. Pořídili dlouhé šaty, které se nám věčně motaly pod nohy a užily si písničku Hand on heart – v našem podání zpracovanou jako lyrical jazz. Ruku na srdce – bavilo nás to a hrozně nám to utíkalo. Bylo to prostě pomazlení 😊
Premiéru jsme měli i v dětských sólech. Viki Šupíková startovala poprvé v contemporary dance děti a dařilo se. Vyhlašování postupu do finále, kdy u toho byla celá její rodina, bylo jedinečný. Viktorku vyhlásili na postup jako poslední, ale o to větší radost to byla. Choreografii Secrets si mohla užít tedy i finalově. Byla z toho brambora, ale s jednou jedničkou a obrovským prožitkem. Ona si užila parket a já poděkování její rodiny, kdy mi došlo, že to pro ni není jen umístění.
V sóle startovala i Páťa – choreografií Move rozzářila celou halu, a ačkoliv přišlo zklamání v podobě pátého místa, vytančila si vysněný postup na Mistrovství světa. Pro obě to byl první start, kdy jsme vůbec netušili, jak těžká disciplína sól je a co všechno děti dokážou. O to větší radost byla nad jejich výsledky a výkony.
Zmínit musím ještě dvě dua Adri a Kiki – jejich Crazy stupid love jim vynesla postup na Mistrovství světa a tam dokonce postup do dalšího kola. Legínky a vestičky koupené za jedno odpoledne strávené po krámech jim přinesly tolik úspěchů. V den nákupů mi přišlo tolik fotek, ale nakonec se podařilo i na dálku vybrat to nejvhodnější. A bylo to opět díky podpoře maminek. Poslední duo byla Ilonka s Kačkou – premiéra v dospělých i v duech. Choreografii Be my friend tančily s láskou a vzájemným poutem. Měla úspěch, byla z toho bronzová medaile a krásné překvapení. Zmiňuji to ale především proto, že mi Ilonka po vyhlášení přišla poděkovat. Byla jsem zaskočená, ale zpětně si říkám, že to na 15letou slečnu byl krásný počin.
V Bohumíně se nám jednoduše dařilo, strávili jsme tam tři dny a odvezli si super výsledky, mnoho nominací i nezapomenutelné zážitky z parketu i ubytování. Ve stejný víkend se dařilo i našim párům. Reprezentovaly nás snad každý víkend a teď se to vše sešlo dohromady.
Mimo soutěží v párovém tancování utvořilo 5 párů i taneční formaci. Choreografii Uptown girls vytvořila Linda Váchová. Páry, které se poprvé vydaly do ktg. juniorů a byly přibližně o hlavu menší, než všechny ostatní soutěžní skupiny, se podařilo poprat se s těžkými prvky, záklony i zvedačkami. Skvělá image a chuť zabojovat jim přinesla vítězství ve Skupině roku a také finále na MČR Svazu učitelů tance.
Náš klub slavil úspěchy a my jsme byli neskutečně hrdí na každého, kdo za nás tančil nebo nám pomáhal naši „druhou rodinu“ tvořit. Vzhledem k aktuální situaci si uvědomujeme mnohem víc než kdykoliv dřív, co vše jsme zažili a u kolika životních příběhů jsme byli. Věříme, že naše škola ovlivnila mnoho životů, snad jen tím pozitivním způsobem a nemůžeme se dočkat, jaké další ještě ovlivní.
