Parketové taneční kompozice, jazz, show dance, high heels, hip hop, standardní formace, latino – jednoduše jsme využili téměř všechny soutěžní kategorie. Poprvé jsme se vypravili bojovat v kategorii malých skupin a také si užili první finále na Mistrovství světa jazz dance formací. Pojďme si to všechno alespoň v rychlosti zrekapitulovat 😊
V dětské kategorii jsme měli celkem tři zástupce. Nejmladším z nich byla soutěžní formace Mravenčí ukolébavka, kde většina tanečnic spadala věkem do kategorie miniděti, ale tým je tým a nezbylo tedy, než nastoupit do dětské kategorie. Tahle miminka, co si s sebou všude tahala polštářky a minimálně na jedné soutěži to už vypadalo, že je před posledním výkonem ani neprobudíme, si vybojovala postup na Mistrovství České republiky Taneční skupiny roku a my pořád musíme myslet na to, že roztomilejší skupina v tu chvíli v hale rozhodně nebyla. 😊 Vyvalené oči z velkých světel a botičky odhozené těsně před nástupem na parket nás někdy stály nervy, ale jejich výkon nás vždy dostal a na to, jak se vlní při textu „s maminkou je tam, tykadlama ho hladí“ budeme vzpomínat už navždy!
Druhou v pořadí byla „Husarská jízda“ a to byla skutečně jízda. Tuhle formaci si zamiloval nejeden porotce a my jsme na tanečníky z párové třídy slyšeli mnoho chvály, což byla zásluha nejen choreografky Martiny Novákové za skvělé zpracování choreografie a nápaditých kostýmů, ale i Aleše Nováka za trénink párů mimo formační tréninky.
Do třetice se v této věkové kategorii přestavila choreografie Sluníčka, sluníčka a zase ta sluníčka…, která bojovala s kategorii show dance. Tanečnice v kostýmech berušek i sluníček zaplnily sál energií a předvedly vzájemnou hravost a komunikaci tancem přímo na parketu, nebylo třeba využití rekvizit a show se odehrála vždy právě zpracováním tématu. I tato formace si užila velkou stage a finále na Mistrovství České republiky Taneční skupiny roku.
V juniorech jsme také soutěžili se třemi choreografiemi. Krásná jemná hudba, dlouhé šaty a zpracování valčíku v choreografii Martiny Novákové to byla Toia. Dlouhé dotažené pohyby, párová třída a kategorie historických tanců, která mimo zážitku z tance přinesla soutěžícím vždy zlatou medaili. Tanečnice této choreografie spojily síly s juniorskou formační třídou a společně si zatančily v choreografii Quando, která se účastnila soutěží kategorie latina. Byl to věčný boj s našimi starými známými rivaly z Pohybového studia Hroch, kdy o vítězství rozhodovala téměř vždy jediná známka. Bohužel pro náš tým jsme si po dvou vítězstvích na regionu a Mistrovství Čech z poslední soutěže odvezli stříbrnou medaili. Samozřejmě se tyto situace neobešly bez různých komentářů a my jsme stále museli svěřencům připomínat, co znamená sportovní chování, ale na to napětí, které se vždy dalo téměř krájet, vzpomínáme rádi. Poslední choreografií této věkové kategorie byl hip hop v podání juniorských tanečnic. Oblečení jsme nakoupily v Gatu, „nadšení“ paní prodavačky z hledání velikostí a správných barev bylo nezapomenutelné, ale zadařilo se. Všechny tanečnice měly co na sebe a nezbývalo, než to rozjet. Naše jízda byla ukončena hned na první soutěži, ale na tréninku a při nákupu jsme si užily mnoho legrace. Pokud si pamatujete, jak se zmíněná choreografie jmenovala, tak pište -> správnou odpověď rádi odměníme 😊
A hurá na dospěláky – tam bylo těch choreografií opět trochu víc. Tuhle věkovku totiž zastupovala různorodá početná skupina, která prostě chtěla tančit úplně všechno, a tak nezbývalo než stavět, šít, nakupovat a především trénovat. V tomhle roce jsme poprvé okusily soutěžně taneční styl Highheels – tedy streetové tancování na podpatcích. Každá měla svoje – většinou ty, které byla schopna ovládat nebo se na nich jakýmkoli způsobem udržet a jestli jsme se u nějaký chorošky nasmály, tak tady. Při tréninku to klouzalo a na soutěži si vždy minimálně jedna užila s podpatkem nějaký zásek. Oblečení jsme posbíraly libovolné v našich šatnících a společným znakem se stala mašle. Choreografie My girls byla párty a my jsme potom aspoň byly schopné vydržet podpatky na posoutěžních párty 😊 V hip hopu jsme startovaly s choreografií Talk about kvůli velkým a různobarevným šálám to byl občas boj o přežití, ale vystřídalo se tu mnoho stylů a my si užívaly každý z nich. Navíc zrovna v tomto roce přišla novinka – tančíš minutu, porota zhodnotí, zda to není okopírovaná choreografie a až teprve potom ji můžeš ukázat celou. Tak jsme si alespoň zatančily víckrát. Teď už se pojďme podívat na úspěšnější choreografie.
Jednou z nich bylo vystoupení pod taktovkou Lindy Váchové – choreografie, která měla dva názvy, startovala ve dvou různých tour a téměř každou soutěž na žádost poroty CDO měnila část použitých prvků. Jednou to bylo moc latino, podruhé to bylo v pořádku, potřetí málo, a nakonec nás čekala dlouhá cesta do Liberce, kde jsme se dočkaly diskvalifikace za nedodržení tanečního stylu. Co Vám budeme povídat – tohle bylo opravdu k popukání, ačkoliv v tu chvíli jsme se samozřejmě moc nesmáli. V soutěži Taneční skupina roku jsme se dočkali podstatně lepšího výsledku. Bylo to v kategorii show dance, kde díky využití více stylů a skvělé taneční komunikaci pánské i dámské složky v choreografii, bylo show nejspíš dost a nám se dostalo titulu Mistra České republiky, ačkoliv to bylo napůl s další formací. O 1. – 2. místo jsme se dělili s formací, kde tančil náš současný externí trenér Míra Kosík. Znáte to – svět je malý a ten taneční ještě o kousek menší 😊
Poslední velkou formací byla choreografie Just a little more – hudba Jessie J a choreografie Martiny Novákové byla hádám jednou z nejoblíbenějších jazzových choreografií tohoto týmu vůbec. Mimo úspěchy na české taneční scéně si přivezla jeden velký ze světa. Tím bylo finále na Mistrovství světa jazz dance formací v Německu. Konečné 8. místo a namíchané známky až do místa čtvrtého bylo překrásným překvapením. Více si můžete přečíst v článku na přiložené fotografii. Ten asi nejvíce dokáže popsat jaké to bylo a jak velkou radost nám to udělalo 😊 Bohužel tam chybí popis ohromného parketu (přeběhnout ho byla téměř atletická disciplína) a taky to, že když jsme z něj odešly, tak jsme naše vystoupení promítnuté v zákulisí téměř nepoznaly. Povedlo se a my na sebe byly pyšné ještě předtím, než jsme vůbec znaly výsledek.
V tomto roce jsme si vyzkoušeli poprvé i malé skupiny. Nominace z toho nebyla ani jedna, ale užili jsme si to. Bylo to něco úplně jiného. Rozpis tréninků nebyl nikdy pevně stanoven, prostě byly, když to šlo a všichni to díky zápalu a chuti akceptovali. Někdy to bylo náročné, ale bylo to na zkoušku a odstartovalo to všechny malé skupiny. Prostředí soutěže, kde se objevují pouze tanečníci, kteří trénují téměř každý den je jednoduše jiné než to, kde jsou pouze velké formace. Je to nekonečná inspirace, chuť, dřina a vy po jednom dni máte chuť být už navždy součástí. Ve stejný den jsme se s Mončou prezentovaly jako duo jazz dance v choreografii Better days, vytančily si nominaci a užily si obrovský parket ve Frankfurtu.
Byl to rok plný nových výzev a my nepochybujeme o tom, že ačkoliv to nepřineslo vždy zcela perfektní výsledek, tak to výkonnostně posunulo všechny naše tanečníky a celý náš tým dopředu, ale to pravděpodobně víte, pokud jste tedy četli předchozí články.
