Hned na první soutěži jsme nasedli na kolotoč a užívali si bláznivou prodlouženou jízdu! Pojďte si ji připomenout s námi.
Začínáme choreografií „MOJE MALÁ“, která si na závěr sezóny vytančila stříbro na MČR Svazu učitelů tance i MČR Taneční skupiny roku. Po Čechách, kdy si odvážela 6. místo a celkem přísnou kritiku jedné porotkyně, to bylo skvělé překvapení. Kostýmy byly dotaženy do posledního detailu, lokny dělaly z malých tanečnic rozkošné panenky, což skvěle korespondovalo s využitím skutečných panenek a všechny aktérky společně si užívaly parket a příběh inspirovaných čajem o páté zcela naplno😊
V dětech startovala také choreografie párové třídy „ROKOKOVÍ PANÁČCI“ a jejich kostýmy vás přenesly do doby rokoka hned na první pohled. Byly vyšperkovány mnoha maličkostmi, a nejen to bezpochyby pomohlo k zisku čtyř vítězství a jedné stříbrné medaile na celkem 5 soutěžích jarní části soutěžní sezóny.
Pojďme do juniorů – tam se startovalo celkem třikrát. Plesová formace LET´S GO TWIST byla jedna velká párty – ležérně oblečení kluci a mladé slečny v delších šatěch vždy rozhýbali halu. Vzhledem k použitému tanečnímu stylu jivu a twistu pro ně bylo těžší zapadnout přesně do kategorie, ale i tak si užili MČR SUT a dokonce i MČR Taneční skupiny roku v kategorii freestyle, kde je nabídka stylů skutečně různorodá.
Další v pořadí z juniorských formací byla choreografie „Perhaps“, ryze dámská záležitost, sladká růžová barva nakombinovaná s bílou krajkou a peřím, rytmus CHA-CHA, a dospívající dívky si z MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY ODVEZLY TITUL MISTRA ČESKÉ REPUBLIKY, a to byl skutečně důvod k oslavě.
Stejná parta doplněna o pár mladších tanečnic si také poprvé vyzkoušela soutěžní streetové tancování. S choreografií Top-inky pojmenovanou dle černého oblečení a jedné tréninkové hlášky si zatančila celkem na třech soutěžích, a dokonce si z regionu odvezla bronz😊
A jdeme na dospěláky – to byla teprve jízda! Nejmíň úspěšnou choreografií byla hip hop choreo Hej DJ! Ale i ta si zkusila velký parket a postup na MČ. Barevné sportovní podprsenky, velký tepláky, bílý kecky a mikina dle domácí nabídky – prostě nejpohodlnější kostým. Dával možnost vyzkoušet všemožné tríčky – nejvíc jsme se nasmály v kotoulu popředu přes hlavu a našich pokusech o rybičku. Zpětně víme, že to chtělo mnohem víc kliků, ale úspěchem je, že máme všechny stále všechny zuby. Tak co holky, už umíte rybičku? Joooo a jedna důležitá věc, tady vůbec nešlo o výsledky, protože ohromným úspěchem bylo pochvala od porotkyně a otázka, který externí lektor chorošku stavěl a přitom je to byly my. 😊
Další radost nám dělala Acapella – freestyle choreo postavená ve stylu wack. Oblečení jsme daly dohromady navzájem z našich šatníků a trénovaly kdy to šlo, klidně po plese od sedmi ráno a věřte, že to byla divočina. Hrozně nás to bavilo a dost se nám dařilo. Od konkurence jsme nejednou slyšely, že jsme slepice, ale když jsme na MČ TSR skončily druhé těsně (rozdíl 1 známky) za ikonickou skupinou křečkovy muži, kritika opadla. Na MČR už se nám tolik nedařilo ačkoliv jsme hrozně chtěly, ale i tak byla Acapella jedinečná.
Ve skupině roku jsme si střihly i Happy story byla to choreografie z roku 2010, ale v této tour se objevila poprvé. Tenkrát s námi nastoupila i minimálně jedna tanečnice, co to měla na rozloučenou. Startovaly jsme v ktg. show dance a protancovaly se až na republiku. Tam jsme si vybojovaly skvělé umístění a vzhledem k tomu, že to nebyla hlavní formace roku, tak i naprosto nečekané. Skoro bych řekla, že původní plán měl být jen region.
A potom tu bylo CINEMA ITALIANO – hudba z filmu NINE (kdo neviděl, tak to určitě napravte) jedinečná choreo Lindy Váchové a samozřejmě nádherné kostýmy dle jejího návrhu. Opět jsme startovali v několika kategoriích. Svaz učitelů tance nám nabídl ktg. plesových choreografií a my si užili Velký sál muzea v Chrudimi. Právě tady se nám podařilo projít tři kola a z finále si odnést skvělé 4. místo a navíc cenu za nejnápaditější kostým soutěže. Ve skupině roku jsme nastoupili do ktg. show dance a vlastně soutěžili mimo jiné i proti sobě a naší Happy story. Ta vyhrála region, ale potom už mělo Cinema „navrch“ a nakonec se stalo nejen Mistrem Čech, ale i MISTREM ČESKÉ REPUBLIKY. A nakonec tu byla Czech dance organization a ktg. latino show. I tady jsme získali titul MISTRA ČESKÉ REPUBLIKY a zároveň se nominovali na Mistrovství světa latino show. To se odehrálo v Liberci a my se tedy nemuseli sáhodlouze rozhodovat, zda jedeme, nebo ne. Jednoduše jsme naskákali do aut a vyrazili si užít soupeře. Na mezinárodním poli se dařilo a my si vytančili postup do finále a k němu jako bonus napomínání za velké výstřihy. Naštěstí jsme všichni měli reprezentační pánská trička CDO (na prostorovku a pro reprezentaci ČR super), která sice ochudila krásu našich kostýmů, ale zároveň nás zachránila od diskvalifikace. Nenechali jsme se odradit od skvělého výkonu a nakonec nám na krku cinkala bronzová medaile a domů jsme vezli titul 2. vicemistra světa. Možná jste teď zmatení ze všech těch organizací a kategorií, tak já Vám to zjednoduším – byla to prostě skvělá choreografie, která zaujala všechny porotce širokého tanečního spektra a stala se jednou z našich nejúspěšnějších a nejoblíbenějších choreografií vůbec.
A pak tu byla ještě jedna velká soutěžní choroška, jazzová formace Fall in love. Byla jemná a rozervaná zároveň, tréninky byly náročný, ale část „široká, široká“ se nám vryla do paměti navždy. Možná to souviselo s mnoha týmovými večírky v baru Široká a možná je to taky jenom náhoda.😊 Co byl ale mnohem důležitější moment – bezpochyby Mistrovství Čech CDO – v tomto roce byla po dlouhé době početně velmi zaplněna ktg. jazzu (protože tam přece vyhraje každý) a my ji vyhrály. O to větší a neskrývaná radost byla, že jsme porazily i našeho velkého rivala Emotions Praha. Předpokládám, že přiložená fotka mluví za vše. Vidět tam ale není, jak táta volal mámě, která byla na MČR SUT s dětmi, ale nedovolal se. Zvedla to jedna naše žena, a tak jí šla říct „holky ti to vyhrály“ a byly slzy. To jsou prostě TY chvíle 😊 A protože my to v Praze stihly rychle, tak jsme ji do Žďáru jely ještě obejmout. To, že jsme z MČR CDO přivezly bronz a z MČR TSR stříbro bylo skvělý taky, ale k tomu už není žádný velký příběh. I tahle formace si vytančila nominaci na Mistrovství světa, ale asi nebyla ta správná konstalace hvězd, a tak jsme tentokrát nevyrazily s velkou formací, ale jenom s duem.
Naším prvním duem. Tahle cesta byla ve znamení jednoho auta a navigace s Liškou „jestli můžeš, tak to votoč“, ale my nemohli – hrozně jsme se těšili a chtěli to společně zažít. Celé tohle duo jsme s Mončou stavěly jako poděkování za všechno pro Aleše a Martinu Novákovi. Vážně jsme trénovaly na tajňačku a nikdy nezapomenu, jak se Monča schovávala před mamkou za dveřmi, protože jsme myslely, že to každý tuší. Popravdě ani nevím, zda to při premiéře na Dni otevřených dveří věděli nebo ne, ale na ty dojaté pohledy nikdy nezapomenu. Na MČR jsme do Bohumína vyrazily vlakem ve dvou a byly vděčný za každý „plácnutí“ při nástupu či odchodu. Při vyhlašování jsme myslely, že na nás zapomněli, ale ne – byl to bronz. A my se radovaly a zapily to nealko šampaňským z večerky😊 Takže bylo prostě jasný, že do Mikolajek jedem, ačkoliv jsme vůbec netušily, jak. Nakonec se nad námi slitovali naši a mini výprava se uskutečnila. Tam už na medaile nedošlo, ale tančit po boku nejlepších dvojic světa u srdíčka hřálo.
Den otevřených dveří byl v tomto roce i oslavou 20 let fungování Taneční školy Besta Chrudim. A to přineslo další překvapení! Na parket se znovu postavil Víťa Horníček a Kristýna Pohlová a připomněli nám všem, jak skvělý taneční pár byli a kdo stál za jejich úspěchy. Ani dospěláčká složka nezahálela a při závěrečné produkci „We are family“ předala nástěnku s fotkami, kde tanečníci na place u Tesca ze svých těl nafotily obrovský nápis díky 😊
Všechno to, co jste si mohli přečíst v předchozích odstavcích je pouze malá část celého dění. Při sepisování všech těch slov nám došlo, co všechno jsme na parketech zažili, jak perfektní byla atmosféra na celé tour Taneční skupiny roku a jak se porotci na různá kola chodili dívat až k parketu, aby nasáli atmosféru. Bylo to prolezlé tancem a energií skrz naskrz. Reakce porotců byly reálné – tleskali, vstávali, tančili s námi, ale dokázali udělit dobré rady a říct, co není jejich šálek kávy. My jsme si užívali mimo této tour i další soutěže a kvůli mnoha kategoriím jich bylo opravdu mnoho. V podstatě pořád něco a ano, určitě i nám to tenkrát občas lezlo na nervy, ale ty nekonečné hodiny a minuty pohromadě nám pomáhaly tvořit perfektní tým a celým tím společným časem i posilovat jeho výkonost. Přejeme si, abychom Vám dostatečně dokázali předat vše, co se v tomto roce stalo, ale ještě více, abychom se jednou zase sešli a zavzpomínali společně. Rok 2011 byl naprosto nepopsatelný !
